Jdi na obsah Jdi na menu
 


Burčáková Pálava

8. 11. 2011

Je tu podzim, Babí léto na vrcholu a na Pálavě zuří vinobraní. img_1533.jpgA to je ten pravý čas pro náš burčákový přechod Pálavských kopců. Na autobusovém nádraží v Brně se nás v autobuse do Mikulova schází pět natěšených turistů. Další kamarádi už nechtějí volit tradiční dopravu a volí cestu autem. Sejdeme se v Mikulově u prodejny potravin, kde doplňujeme svoje zásoby. Společně vyrážíme, navštěvujeme oblíbenou trafiku, kde nás čeká nepříjemné překvapení, místo posezení v burčáku se dovídáme, že známý, kteru to tu léta vedl právě končí.img_1539.jpg Také do sklípku pod Kozím hrádkem jsme se nedostali. Tím ale nepříjemnosti končí a celý výlet už probíhá v naprosté pohodě. Vyrážíme a šlapeme přes Turold a jeho vinice. Na Kočičí skále, která je mimochodem od ro. 1951 přírodní památkou s výskytem stepní květeny, posvačíme a jdeme dál. Pony ranč si prohlídneme při výstupu na Stolovou horu. Pokocháme se výhledy, sejdeme k sirotčímu hrádku a přes Růžový vrch spadneme do Klentnice. Zde pátráme po sklepu s burčákem a s politováním zjišťujeme,img_1535.jpg že místní burčákový košt začne až už budeme pryč a dobrý jsme přece jen sehnali. Zde se rozdělíme, část míří zkratkou na Klausu. My tam míříme také, ale bereme to oklikou kolem Martinky, abychom se pokochali nádhernými sklaními útvary a snažením horolezců. Odtud míříme přes soutěsku zvanou též Klausak nejvyšímu bodu vrchu Děvín. Nahoře pod místním vysílačem, na místě bývalých kasáren jsme odpočli, posvačili a pokochali se výhledy na Pálavská jezera. Odtud už jsme pak přes Dívčí hrad scházeli k cíli našho výletu do Horních Věstonic. V místní hospodě jsme si dali polévku a pivo a při plánování dalších cest vyčkali na autobus, kteřá nás odvezl na vlak, která pak směřoval po nádherném dnu k domovu. Pojďte příště s námi - blázny z odboru sport pro všechny.